Neformální vzdělávání má pro děti a mládež nezastupitelnou roli v získávání životních zkušeností a praktických dovedností, které jsou pro fungování ve 21. století důležité. Proto je třeba vzdělávání chápat v širším kontextu než jen z perspektivy povinné školní docházky. Nedílnou součástí vzdělávání je i to, co se děti cíleně učí mimo školu. Právě efektivní plánování a využití „volnočasových aktivit“ tak může dětem pomoci naučit se věci, které děti následně hned uplatní a které současně podpoří rozvoj jejich osobnosti. Již několik měsíců je ale dětem neformální vzdělávání odepřeno, a pokud neprobíhá online, neprobíhá vůbec.
V aktivitách neformálního vzdělávání bývá zásadní osobní i profesionální přístup vedoucího skupiny či lektora, totiž zda a jak dobře dokáže navázat s dětmi a mládeží kontakt a zajistit si u nich důvěru. Organizace, které pracují s dětmi a mládeží, však ne vždy mají vypracovaný systém vzdělávání lektorů či metodiku, a s mladými lidmi tak může pracovat vlastně kdokoliv s čistým trestním rejstříkem. Na druhou stranu je třeba zmínit, že mnohé velké organizace přistupují k neformálnímu vzdělávání velmi zodpovědně a systematicky a mají vytvořené podrobné vzdělávací plány i kompetenční profily, a to i přesto, že kroužky jsou často založeny na dobrovolnictví lektorů.
Současná situace spojená s koronavirem ale nenahrává rozvoji volnočasových aktivit ani rozvoji organizací a spolků, které tyto aktivity zajišťují. Navíc když se na situaci podíváme z ekonomického hlediska, dospělí začínají šetřit nejen na sobě, ale úspory v rodinném rozpočtu hledají i ve výdajích na volnočasové aktivity dětí. Dostáváme se do začarovaného kruhu, ze kterého budeme jen těžko hledat cestu ven. Rodiče si totiž často neuvědomují přidanou hodnotu, kterou s sebou zapojení dětí a mladých lidí do aktivit neformálního vzdělávání nese (pokud jsou tyto aktivity kvalitní). Je to především rozvoj kompetencí pro 21. století, které si děti přirozeně rozvíjí například na výpravách turistického oddílu, při pravidelném sportování nebo v divadelním či animačním kroužku.
7 základních kompetencí pro 21. století podle Wagnera
Kritické myšlení a schopnost řešit problémy, spolupráce v rámci sítě a její cílevědomé využití k vlastnímu poznávání, svižnost a adaptabilita, iniciativa a podnikavost, efektivní mluvená
a psaná komunikace, schopnost nalézat a analyzovat informace, zvídavost a představivost.
Odraz skutečnosti dnešních dnů
O většinu volnočasových aktivit jsou v současné době děti ochuzeny. Lektoři a vyučující se v případech, kdy je to možné, snaží nahrazovat lekce online výukou. To ale samozřejmě nemůžeme považovat za plnohodnotné vzdělávání. Navíc, logicky, ne všechny aktivity lze přenést do online prostoru. Děti jsou tak odtrženy nejen od spolužáků ve škole, ale také od kamarádů ze zájmových kroužků, stejně jako od oblíbených lektorů a trenérů. Když k tomu všemu přičteme omezené možnosti pohybu, máme před sebou problém, který může mít dlouhodobé následky. Jak uvádí prof. Pavel Kolář, odborník na pohybovou medicínu: „Před očima nám vzniká generace covidových dětí. Nejen že aktuálně mohou ztrácet zájem o sport a přicházejí o radost z pohybu, ztrácí také pohybové návyky, které jsou zejména u mládeže velmi důležité.“
A co děti, mají si kde (a s kým) hrát?
Školní výuku nahrazujeme online hodinami, co ale naše děti dělají po zbytek dne? V době, kdy v běžném režimu mívají zájmové kroužky? Realita: jsou na sociálních sítích, surfují na internetu, koukají na Netflix nebo hrají počítačové hry…. V běžném pracovním harmonogramu rodiče není bohužel moc prostoru pro náhradní řešení a nemá kapacitu organizovat volný čas vlastních dětí. I v případě, že rodiče pracují z domova, není běžně možné vyrazit během všedního dne na delší procházku nebo výlet a v podvečer už bývá tma. Tyto skutečnosti mohou mít zásadní vliv jak na vývoj dětí, tak také na vztahy v rodině, protože děti nemají během dne mnoho příležitostí k zážitkům a tím se jim zásadně zužuje škála témat pro případné povídání s rodiči. Každý den nám tak přímo doma vzniká neviditelný problém, který může mít dlouhodobé následky. A je v tom každý z nás. Každý, kdo má doma děti, jakéhokoliv věku. Za poslední rok se zásadně zvýšily hodiny strávené před televizí, před počítačovou obrazovkou, s mobilním telefonem v ruce nebo na uchu. Sociální vazby upadají.
Jak to bude dál?
Ať už nad důsledky přemýšlíme, nebo ne, realita je taková, že pro děti byl loňský rok náročný jak psychicky, tak fyzicky a start do roku 2021 nevypadá zatím o mnoho lépe. Kvůli tomu, že konec současného stavu je zatím v nedohlednu, motivace dětí učit se něco nového, rozvíjet své koníčky a talenty v neadekvátních podmínkách či objevovat nové příležitosti k sebe rozvoji může rapidně klesat. Řada z dospívajících se ke svým koníčkům už možná ani nevrátí. Děti ztratily kontakt s kamarády, se skupinou, s trenérem či vedoucím. V některých případech dokonce organizace, která v jejich městě kroužky pořádá, bude muset z finančních důvodů ukončit činnost. Svou roli může sehrát i fakt, že rodiče budou mnohem pečlivěji zvažovat, zda platit za lekce, které jejich dítě možná znovu nevyčerpá.
Neutěšená situace
Vývoj situace sledujeme s nepokojem, ale i s nadějí, že vše se brzy vrátí k běžnému životu, obyčejným starostem. Že děti budou moci bez omezení sportovat, hýbat se, potkat se se svými vrstevníky, učiteli a lektory. Věříme, že volnočasová centra přežijí, že neformální vzdělávání nabere znovu svou sílu, že děti budou mít motivaci se přihlásit na zajímavý kroužek a že budou mít brzy zas příležitost rozvíjet svůj potenciál, své zájmy a koníčky a užívat si radosti.
A jak to máte vy? Napište nám svou zkušenost a názor!
Text: Jolana Dočkalová, Asociace neformálního vzdělávání
