Víte, jak se učíte? Co vám pomáhá a co vás naopak ruší? A všimli jste si, že každý to má trochu jinak? Už dávno se ví, že různí lidé potřebují k efektivnímu učení různé podmínky i přístupy. U dětí to platí zrovna tak, vysvětluje Jolana Dočkalová z Asociace neformálního vzdělávání (ANEV).
Karanténa a s ní spojené zavření škol nám toho docela dost ukázaly. Mnoho rodičům třeba to, jakým způsobem se jejich děti učí a které způsoby přijímání nových informací jim sedí a které nikoliv.
„Pokud porozumíme individuálním potřebám svých dětí při procesu učení, pomůže to nejen jim, ale i nám, rodičům,“
Mohlo se zdát, že domácí škola během pandemie je nejnáročnější pro dospělé. Celodenní péče o děti i školou povinné, domácí výuka, vaření pro celou rodinu, zjištění chodu domácnosti, někteří z nás mohou nebo musí pracovat z domova… Koordinace je velmi náročná a času je málo, nervy často pracují na plné obrátky.
Ale co děti? Vytrženy ze svých režimů, ze sociálních kontaktů, od vyučujících i spolužáků, bez kroužků – on line probíhala nebo probíhá jen část z nich.
„Rozvoj našich ratolestí zůstal do velké míry u nás, na rodičích. A to nejen v počítání, psaní, přírodopisu nebo fyzice, ale i v dalších disciplínách, jako jsou kreativita, osvojování nejrůznějších dovedností, utváření názorů a postojů, komunikační dovednosti nebo týmová spolupráce,“ připomíná Jolana Dočkalová.
Tohle děti žádná škola nenaučí
Tyto takzvané „soft skills“ si děti za běžného režimu rozvíjejí nejen ve škole, ale do velké míry hlavně během mimoškolních aktivit, třeba ve skautském nebo turistickém oddílu či při sportu. Ale jak to bylo v době karantény a jak nyní, při stávajícím stále omezeném režimu? „Děti se tyto dovednosti prakticky učí hlavně od nás,“ upozorňuje Dočkalová.
Jednoduše pozorováním jak my, jejich rodiče, reagujeme na stres, jak zvládáme nečekané situace, jak si řídíme svůj time management, náročnější diskuze, argumentaci a podobně. Téměř vše se nyní odehrává v našich domovech. A téměř vše také naše děti vnímají, i když ne vždy si to my uvědomujeme a ne vždy chceme, aby tomu tak bylo.
Buďte příkladem, teď více než kdy dříve
Berme dobu koronavirovou jako jedinečnou příležitost učit se tady a teď, z reálných situací, mluvme s dětmi o tom, jak společně celou situaci zvládáme, co je pro koho těžké a v čem si můžeme vzájemně pomoci.
A nebojme se přiznat chybu, doporučuje Dočkalová – když se nějaká stane, vždyť i z nich se toho můžeme všichni hodně učit. Berme současný stav jako příležitost lépe poznat naše děti, jejich silné stránky a oblasti, v kterých potřebují naši podporu a pomoc.
Pokud máte doma dětí víc, berte to jako skvělou příležitost pozorovat, zda děti přistupují k učení odlišně. Krátký teoretický vhled nám pomůže rozkrýt čtyři kategorie, dle kterých lidé (děti, ale i dospělí) volí různé postupy, když se učí něco nového.
Čtyři druhy přístupů k učení
- Co se stane, když vaše dítě dostane novou stavebnici? Potřebuje ji ihned rozbalit a začít stavět, aniž by si vyslechlo jasné instrukce nebo přečetlo návod? Pak máte doma malého aktivistu!
- Nebo spíš upřednostňuje pozorování a chce od vás nejprve informace, proč jste mu vybrali právě tuto stavebnici a co s ní společně budete dělat? A když začnete jednotlivé dílky skládat k sobě, počká si, co z toho na konci bude. Možná vám doma roste pozorovatel.
- Přistupuje vaše dítě k řešení zadání postupně a v logických krocích, ke stavebnici si důkladně přečte návod a žádá si, abyste dle něj přesně postupovali, a současně chce jasně podložené argumenty, když je na pochybách? Seznamte se s teoretikem.
- Nebo je vaše dítě netrpělivé a rádo si hned vše nové vyzkouší? To znamená, že si potřebuje osahat každý dílek stavebnice, vlastnoručně poskládat a vyzkoušet, jak to prakticky funguje a kde se to dá případně využít. Pak je ve vaší společnosti pragmatik.
Teorie čtyř stylů učení má v odborné veřejnosti své zastánce, ale i odpůrce. K čemu vám a vašim dětem její znalost může být? Díky ní si třeba uvědomíte, že různé preference ve způsobu, jak se vaše děti učí, mohou ovlivňovat výsledek společné práce, společného učení. Je také nutné podotknout, že většina z nás i našich dětí kombinuje tyto styly učení a není nikdo zcela vyhraněný. Někdy se dokonce s věkem i mění naše preference.
Pozorujte a učte se od svých dětí, a pokud o to budou stát, tak se učte s nimi a nezapomeňte, že nejdůležitější hodnotou je společně strávený čas.
Pokud vás text o stylech učení i neformálním vzdělávání zaujal a chcete se dozvědět víc, nahlédněte do Slabikáře neformálního vzdělávání (ke stažení zdarma na stránkách ZDE , tištěnou publikaci lze objednat tamtéž.
