Zdroj/historie přístupu
Využívání improvizace v divadle je prastará praxe. Commedia Dell’Arte, divadelní styl rozšířený v Evropě v 16. století, je dobrým příkladem, kde herci ve skupinách hráli bez scénáře. Ale teprve ve 20. století se objevili lidé jako Keith Johnstone, Viola Spolin nebo Del Close – a pokud vás to zajímá, měli byste si přečíst něco z jejich tvorby 😉 – začali zkoumat a rozvíjet specifické postupy improvizačního divadla (anglicky Improv Theatre) prostřednictvím inkluzivnějších divadelních formátů, které přesahovaly tradiční předem daný jevištní příběh hraný připravenými herci a herečkami. Zahrnovaly hry, improvizaci a příběhy samotných diváků a divaček.
Cíle metodologie
Hlavní myšlenkou improvizačního divadla je rozvíjet scény bez scénáře nebo předem připravených dialogů. Scény vytvářejí herci a herečky přímo na místě, když přidávají postavy, repliky a imaginární scénáře do společného příběhu, který společně budují. Umožňuje to technika “Ano a…”, kterou Improvizační divadlo rozvíjí. Je založena na přijímání návrhů ostatních a na schopnosti přidat něco, co podporuje rozvíjet příběh a vytvářenou scénu. Účastníci a účastnice aktivity díky účasti cíleně rozvíjí kompetence jako je kreativita, komunikace, schopnost řešit problémy, flexibilita nebo posilují své sebevědomí.
Krok za krokem (pokyny)
Improvizační divadlo můžete využít mnoha způsoby. Jedním z možných přímočarých postupů je:
- Tvorba – Vymyslete, jaké dovednosti byste chtěli se skupinou rozvíjet, a podle jejich profilu zvolte vhodná cvičení. Konkrétní ukázky metod najdete v odkazech na konci tohoto textu. Nezapomeňte si dobře naplánovat, jak chcete facilitovat reflexi vašeho cvičení a pomoci skupině reflektovat dovednosti, které jste si původně stanovili rozvíjet.
- Příprava – Jakmile začnete aktivitu, “rozcvičte” nejprve skupinu jednoduchými cvičeními, která pomohou povzbudit účastníky k pozitivním reakcím a vzájemné interakci. Může chvíli trvat, než se skupina bude cítit na to, aby společně pracovala na celých scénách, proto si dejte na čas a postupujte krok za krokem.
- Hrajte – Existuje mnoho her, které se týkají společného budování scén. Mnohé z nich jsou pro začátek snadné a zábavné. Některé jsou užitečné k procvičování postoje “Ano, a…”, jiné nám pomáhají společně vytvářet příběhy, další pracují na naší fyzičce atd. Používejte je vědomě a dbejte na to, aby se do her zapojili všichni.
- Reflexe – na konci aktivity nebo sekvence cvičení byste měli s účastníky a účastnicemi provést rozhovor. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli okamžik, ujistěte se, že jste vytvořili klidné prostředí, ve kterém se lidé cítí bezpečně a mohou se podělit o své pocity, postřehy a myšlenky. Předem si připravte několik otázek, abyste zajistili, že se rozhovor bude moci zaměřit na vaše definované výstupy učení a na to, jak se poznatky z nich dají přenášet do reálného života.
Výhody použití metodologie v práci s mládeží
Improvizační divadlo lze využít jako metodiku při práci s mládeží, když se plánujete zaměřit na rozvoj schopnosti lidí komunikovat, spolupracovat, důvěřovat si a být otevření nápadům ostatních. Cvičení rozvíjí kreativitu, schopnost řešit problémy a pružně reagovat na nové situace. Může pomoci mladým lidem i dospělým lépe se vyrovnat s vlastními chybami a odblokovat jejich kreativitu strukturovaným způsobem.
Jaké aspekty je nutné brát v potaz:
- Nezapomeňte, že netrénujete herce a herečky – Při použití improvizačního divadla v kontextu práce s mládeží, s mladými lidmi nebo s dospělými, není vaším hlavním cílem skutečné divadelní představení. Na závěr můžete zařadit představení, ale měli byste se soustředit na to, co se lidé cestou naučí a jak je mohou přenést do svého každodenního života. Ne na kvalitu jejich hereckého výkonu.
- “Rozcvička” je klíčová – Vaši účastníci a účastnice pravděpodobně nejsou zkušení herci a herečky, takže neočekávejte, že budou připraveni vymýšlet příběhy, jakmile vstoupí do dveří. Budou potřebovat cvičení, která pomalu vybudují jejich sebedůvěru, osmělí se v rámci skupiny a připraví si správný postoj a myšlení k improvizaci. I zkušení herci a herečky provádějí tato jednoduchá cvičení pravidelně, aby se dostali do správné nálady a rozvíjeli své improvizační dovednosti.
- Přijímejte chyby – V improvizaci je každý zván k tomu, aby oslavoval chyby. Díky tomu lidé jdou snadněji do rizika, ale jsou také vyzýváni, aby tyto chyby zahrnuli do příběhu vytvářené scény. Neúspěch je součástí improvizace (a také i součástí života), bez něj se člověk neposouvá. Takže nezapomeňte vytvořit prostředí, ve kterém se každý naučí přijímat chyby své i ostatních.
- Vytvářejte vzájemné vztahy – Pokud je vaším cílem použít tuto metodiku jako způsob, jak rozvíjet konkrétní dovednosti pro reálný život, nezapomeňte dát prostor pro reflexi tímto směrem, a to jak individuální, tak skupinovou. Hovořte o paralelách, které lidé vidí mezi svým chováním v rámci cvičení a ve svém každodenním životě, a podpořte je ve vyjádření toho, co se z tohoto procesu naučili a použijí v běžném životě.
Tipy na rozcvičky:
(video je v angličtině)
Stanovení základní scény
(video je v angličtině)
Konkrétní blok aktivit krok za krokem
Výhodou použití těchto metod je, že účastníci pomalu ztrácejí kontrolu a získávají větší důvěru ve své první reakce. To umožní skupině lépe spolupracovat, budovat důvěru a zažívat skvělé chvíle zábavy.
Předávání slov – cvičení ke snížení autocenzury a zvýšení rychlosti a důvěry ve vlastní reakce.
V kruhu řekněte náhodné slovo osobě vedle sebe. Tato osoba by pak měla rychle vymyslet další slovo, které ji napadne, když uslyší to první, a předat ho osobě vedle sebe. Tato osoba udělá totéž a tak to jde dokola kruhu. Můžete neustále spouštět nové “řetězce” slov, čímž zajistíte, že po nějaké době budou všichni v ustáleném rytmu slyšet slovo a říkat další slovo další osobě téměř bez čekání. Řetězec slov může být “bílý – sníh – zima – lednička – pivo – opilý – násilný – bouře – černý – čarodějnice – …”.
Tvorba nových přísloví – cvičení k procvičení spolupráce a společného tvoření vět.
V malých skupinkách po 5 nebo 6 lidech použijte stejný princip jako v předchozím cvičení a vytvořte společně přísloví. Jedna osoba začne vyslovením jednoho slova a všichni postupně doplní přísloví dalším slovem. Vše končí, když se skupina rozhodne, že je přísloví kompletní. Nové přísloví může být např: “Když-prší-těžko-člověk-zešílí.” Jakmile je jedno přísloví dokončeno, může další osoba začít psát nové přísloví.
1. Reflexe
Posaďte se se skupinou do kruhu a požádejte účastníky, aby se podělili o své pocity během cvičení. Dejte zjištění a postřehy skupin do souvislosti s praxí improvizačního divadla a vysvětlete jeho hlavní princip: “Ano, a…” a také důležitost toho, aby improvizátoři společně stanovili hlavní rozměry scény/příběhu, který vytvářejí – Kdo jsme? Kde jsme? Co děláme? – na začátku scény. Další cvičení pomůže účastníkům pochopit tyto zásady v praxi. (viz video výše – stanovení základní scény)
Freeze – cvičení pro zvýšení uvědomění, podporu riskování a zlepšení schopnosti společně začínat scény.
Skupina sedí (nebo stojí) v kruhu a dvě osoby (A a B) začnou scénu z náhodného slova, které jim kdokoli zadá. Facilitátor*ka řekne stop, když jsou jasné hlavní aspekty scény. Improvizátoři A a B zmrazí děj tak, že zůstanou stát na svých místech jako sochy. Nová osoba (C) z kruhu jde do středu a poklepe jednomu z improvizátorů na rameno (řekněme, že poklepe na rameno improvizátora B). B opustí scénu a C zaujme jejich přesnou pozici a začne zcela novou scénu inspirovanou pozicemi těl, které byly “zděděny” z předchozí scény. V tomto případě A a C zahájí novou scénu. Improvizátor, který se připojí ke scéně, by měl být tím, kdo zahajuje nový příběh, dokud oba nevytvoří hlavní dimenze: Kdo jsme? Kde jsme? Co děláme? Poté facilitátor znovu řekne stop a nová osoba nahradí jednoho z improvizátorů, čímž opět začne nová scéna. Facilitátor může říci freeze i v případě, že se improvizátorům nepodařilo vytvořit souvislý začátek scény. Důležité je, aby byl zachován určitý rytmus a aby všichni účastníci mohli být alespoň jednou v centru dění. (viz video výše – stanovení základní scény)
Dabovaná telenovela – Cvičení na rozvoj dovednosti společného vyprávění příběhů.
Účastníci a účastnice jsou vyzváni, aby ve čtyřčlenných týmech vytvořili dabovanou telenovelu. Celá skupina navrhne název telenovely a ten je pro tým inspirací, jak začít. Dva improvizátoři hrají scénu bez mluvení (ale pohybují rty, jako by mluvili), zatímco další dva jsou mimo scénu, ale namlouvají hlasy postav. Všichni improvizují a měli by společně jednat jako jeden tým, aby vytvořili co nejlepší scénu. (viz video níže – dabing a telenovela)
2. Reflexe
Prozkoumejte s účastníky pocity a zjištění, které přineslo poslední cvičení. Propojte jejich zkušenosti s důležitými improvizačními dovednostmi, jako je aktivní naslouchání, nebát se dělat chyby, reagovat upřímně, dělat pauzy, přijímat návrhy partnera atd. Ve skupinách požádejte účastníky, aby diskutovali o tom, jaké kompetence při hře rozvíjeli. Požádejte účastníky, aby se ve velké skupině podělili o některé závěry ze skupin a pojmenovali, co si z aktivit odnesli.
(video je v angličtině)
Příklady použití improvizačních metod v práci s mládeží
Improvizační divadlo můžete kombinovat s mnoha dalšími metodikami v závislosti na vašich cílech. Viděli jsme, že se improvizace úspěšně používá v kombinaci s teoretičtějšími vstupy o týmové práci a komunikaci, v kreativních procesech i v aktivitách zaměřených na aktivní zapojení mladých lidí, abychom jmenovali jen několik příkladů.
Během projektu Future Labs (2017-2019), ve kterém jsme se metodologii věnovali, byli pracovníci s mládeží vyškoleni v používání metody Improv v různých kontextech, zde je několik příkladů:
- Na Slovensku v Komunitním domě mládeže Rečica ob Savinji, byly techniky improvizace kombinovány s Cestou poradního kruhu, aby pomohly mladým lidem překonat strach z pracovních pohovorů prostřednictvím improvizace. Zpočátku se kruh používal k řešení obav spojených s pracovními pohovory. Poté byla improvizace použita k prozkoumání fyzického držení těla a k diskusi o tom, jak držení těla ovlivňuje to, jak se účastníci a účastnice cítí, a jak mohou zlepšit své držení těla během pracovních pohovorů. Poté byla realizována sekvence improvizačních her, která vyvrcholila improvizovanými pracovními pohovory na náhodné pozice (např. kuchař, policista, DJ). Bylo rozdáno několik klíčových slov, která musel použít ten, kdo hrál uchazeče. Na závěr se skupina zamyslela nad tím, co se z této zkušenosti mohla naučit. V návaznosti na to jim byl přes Skype nabídnut simulovaný pracovní pohovor v jejich oboru, aby si mohli své dovednosti dále procvičit.
- V Portugalsku byla improvizace použita ve sdružení mládeže Rota Jovem během výměny mládeže jako součást aktivity zaměřené na budování týmu. Během 4 hodin (s přestávkou) byla použita sekvence improvizačních cvičení. Cílem bylo, aby se účastníci mezi sebou cítili lépe a lépe se poznali. Improvizační techniky pomohly účastníkům plně se soustředit na aktivity a zůstat skutečně zapojeni do všech procesů, přičemž vždy věnovali pozornost potřebám a úspěchům ostatních. Každému to dodalo větší sebedůvěru být v nové skupině sám sebou a schopnost se zasmát sami sobě v případě pochybení, což usnadnilo další vzdělávací proces na projektu.
Shrnutí nejdůležitějších aspektů:
(video je v angličtině)
Příklady metod a aktivit, další zdroje
- Různé imrovizační hry: http://improvencyclopedia.org/games/
- K prozkoumání historie improvizačního divadla a další skvělé zdroje: http://improvencyclopedia.org/games/
- Velké množství článků a zdrojů, které propojují improvizační divadlo se vzděláváním: https://www.facebook.com/groups/1332894946778173/
- Podcast se školitelem Improv Gergelym Kissem (v angličtině)
Potřebujete-li cokoli přeložit z angličtiny, doporučujeme využít aplikaci DeepL.
Autor/ka:
Metodický popis je založen na textu autorky Anity Silva v publikaci Developing Youth Work Innovation. Projekt Future Labs, Erasmus+, KA2, 2019. Vydala Humak University of Applied Sciences, str. 44. Videa byla vytvořena také v rámci projektu FutureLabs. Překlad a úprava: ANEV.
