Zdroj/historie přístupu
Základy teoretické diskuse o dramatu položil Aristoteles ve své Poezii. Jeho myšlenky jsou v zásadě stále platné. Příběh by se měl skládat z étosu (charakteru, čímž se rozumí morální nebo etický charakter), činitele (děje, mythos), který se během své cesty mění buď k dobrému, nebo ke špatnému (pathos).
Étosem se rozumí osobní motivace a vlastnosti, které vytvářejí řetězce příčin a následků jednání končící v tragédii buď lítostí, nebo strachem. Když hra podnítí tyto emoce, diváci prožívají katarzi, osvobozují se od těchto pocitů.
Pozdější dramatické teorie sdílejí koncept zápletky a morální cesty postavy vytvářející pocit poetické spravedlnosti.
“Archetypální” příběh má jádro, které má tři části:
- Problém (napětí). Je to něco, co pohání změnu a vytváří “novou postavu”. Je to cíl, překážka nebo problém, který nutí diváka přemýšlet, co se bude dít dál, a vytváří zvědavost, která nutí diváka sledovat příběh dál.
- Řešení (Resolution), které řeší problém a vytváří další otázky, ale nemusí nutně problém vyřešit.
- Transformace (změna, poučení). Postava se něco naučí nebo morálně roste jako charakter. Pokud se nic nezmění, publikum odezní. Nejlepší příběhy jsou ty, které diváky mění.
Aristotelova křivka dramatu
Příběhový trojúhelník Gustava Freytaga z 19. století je jedním z příkladů pozdějších teorií psaní příběhů, které vycházejí z Aristotelových myšlenek. Je to jeden z těch, ke kterým se Hollywood stále vrací (obrázek: ukázka na příkladu Červené Karkulky).
Na psaní příběhů přirozeně navázala tvorba filmová. Myšlenku vizuálního storyboardu – koncept kreslení scén na samostatné listy papíru a jejich postupné prezentace – vymyslel Webb Smith, který pracoval ve společnosti Disney. Tou se na tvorbu příběhu dá navázat.
Cíle metodiky
Cílem metodiky je podpořit kreativitu účastníků a účastnic skrze vytváření příběhů o transformaci, které mají pozitivní účinek na publikum (či další účastníky a účastnice). Tento účinek může být emotivní nebo může změnit chování publika.
Struktura metodiky
Proces tvorby příběhu probíhá v několika krocích:
- Jádro příběhu (pitch)
- Mapa příběhu (struktura) – transformace postavy od začátku přes překážky až k morálnímu konci příběhu.
- Scénář příběhu (vyprávění příběhu)
- Příběhová tabulka (rozdělení příběhu do rámců/scén) – zde lze pak pokračovat dalšími metodami, viz níže
Workshop nepotřebuje žádné specifické vybavení a lze jej uspořádat prakticky kdekoli. Může probíhat například takto:
- Představení různých způsobů vyprávění příběhu, typických příběhů, prezentace nápadů na ztvárnění příběhu.
- Vytvoření jádra příběhu (může být okolo 20-30 minut), jeho předvedení skupině, poskytnutí kolektivní zpětné vazby. Délka závisí na počtu účastníků a účastnic. Pokud máte ve skupině větší počet lidí, doporučujeme sdílet spíše v menších skupinkách, jinak se aktivita příliš protáhne.
- Vytvoření příběhové mapy a napsání příběhu, případně tvorba storyboardu. V případě, že se bude navazovat tvorbou videa, berte v potaz například úhly kamery a další specifika tvorby videí.
- Prezentace hotového příběhu a nápadů ostatním (pokud je na to vyhrazen čas), může proběhnout další kolo zpětné vazby.
- Reflexe učebního procesu.
Tipy pro aplikaci v práci s mládeží
- Vytvoření psaného příběhu je proces, který může zabrat spoustu času, ale je to úkol, který lze provést na jakémkoli místě a k vytvoření příběhu nepotřebujete žádné pokročilé vybavení.
- Účastníky a účastnice tvořící příběh podpořte podnětným prostředím, je možné aktivity zahájit např. improvizačními cvičeními, které podporují kreativitu a stavění příběhu. Naopak na tvorbu příběhu lze navázat dalšími metodami, např. souvisejícími s digitálním storytellingem, viz níže.
- Určitě nezapomeňte pro aktivitu mít jasné vzdělávací cíle. Příběh účastníci netvoří (jen) pro výstup samotný, ale zejména se mají procesem něco učit. K tomu je důležitá pozdější reflexe učení. Více vysvětlení nabízí kapitoly v sekci Jak připravovat aktivity.
Kombinace s dalšími metodami
Psaní příběhů je úzce spojeno s dalšími metodami digitálního vyprávění příběhů (digital storytelling). Vytváření příběhu je totiž výchozím bodem procesů animace a přípravy filmů a videí. Tento obsah najdete v dalších kapitolách tohoto webu:
- Navázat můžete např. tvorbou jednominutového filmu
- využít ale můžete také metodu tvorby komiksu
- případně se inspirujte v kapitolách v angličtině: vizualizace, animace
- pro otevření aktivity a nastartování kreativního procesu doporučujeme využít také improvizační cvičení
Autoři a autorky
Metodický popis je založen na textu autora Jarmo Röksä v handbooku Developing Youth Work Innovation, který vydala Humak University of Applied Sciences v rámci projektu Future Labs. Erasmus+, KA2, 2019. Str. 71.
Překlad a editace českého textu: Lenka Polcerová
